Jen se tak trošku Povaleč

Děje se to každý rok. Každé léto vykvetou na nejrůznějších loukách, pasekách, sjezdovkách, hřištích, letištích či náměstích desítky, ba stovky hudebních festivalů. Od těch úplně nejmenších, kdy se na náves dotlačí valník a hostinský pošoupne pípu k oknu, až po ty obří, kdy v katastru obce vyroste regulérní městečko.

 

A pak je tu Povaleč. Festiválek svou strukturou sic velký, leč provedením kapesní. Obsadí nemalou část valečského panství a zbuduje na něm festivalovou vísku. Ovšem lidí se sem nesjíždějí desetitisíce, nýbrž stovky a rovněž vystupující interpreti jsou zvyklí spíš na kluby, než sportovní haly. Katalog billboardů tu nenajdete, děvčata v elastických šortkách, nabízející sponzorskou kořalku nepotkáte, žádná ze čtyř scén nenese jméno bankovního domu či distributora energií. Nikde nevlají prapory s provařeným logem a do značkového se tu neobléknete.

 

Místo toho… holky běhaj bosky, kluci do půl těla, psi rybaří v kašně a nad hlavou létá nikoliv rockandroll, nýbrž frisbee. Támhle někdo chodí po provaze, vedle vyrábějí mandaly, někdo se učí tancovat, jiný si nechá upravit frizuru. Ten maluje na textil, ten to ryje do lina. Brejlatý jdou na film nebo na divadlo, kaliči se staví na hlavu před soundsystémem. Nebo jen tak leží a koukaj. A poslouchaj hudbu, která je všude. Třeba velký holky, Klaru a Muchu na Áčku, nebo stylovej bigboš švédských Jetbone tamtéž. V Dačicích milované Hentai Corporation. Na undergroundovym Céčku Blahobeaty a Kabaret doktora Caligariho a Schrödingerovu kočku. Nebo něco malýho na Pub stejdži. Nebo něco dunivýho na Béčku. Nebo…

 

Chcete-li se na festivalu jen tak povaleč, mít to všude blízko, nikde se netlačit, s nikým se nestrkat, humidovat ve společností barokních sousoší (s bříškem plným vegetariánskýho guláše a bublinkatý vafle se zmrzlinou), povídat si s milejma lidma, objevit si zajímavou kapelu, přijeďte příští rok na třináctej ročník Povaleče! Protože ten festiválek je fakt skvělej!

 

FOTOGALERIE…

 

 

Štítky: