Editorial vánoční, vzpomínkový

Je tu zas vánoční čas.
A letos má hořkou příchuť.

 

Tak nějak to k Vánocům patří. Nebo by alespoň mělo. Vzpomínka na ty, co se nedožili. Na ty, jež byli našim srdcím drazí, blízcí, jichž jsme si vážili a měli je rádi. A teď nám chybí.

 

Ta zubatá mrcha se letos oháněla kosou zeširoka. Krátce po sobě odešli mužové pevných postojů, mužové, jenž nezlomně přesvědčeni o své pravdě, přiváděli autoritativní režim minulosti k šílenství. A také káravě nahlíželi přes ramena mocipánům současným. Každý po svém. Filosofickou lupou soustřeďující světlo k palčivému žahnutí i nohou od židle přeražené o barový pult. Intelektuál buržoazního původu a hranatý desperát. Václav Havel a Ivan Martin Jirous.

 

Kdo na jejich místa? Čí kritický pohled bude pálit zátylky současných politických elit? Podle jakých etalonů teď budeme poměřovat čest, odvahu a mravnost? Pravdu a lásku? Uchráníme jejich odkaz pro příští generace? Pojďme se o to pokusit.

 

Hezké Vánoce.

(a nebuďte smutní)

Štítky: