Do čítanek!

Do čítanek s ním! Do čítanek s Petrem Fialou! Nebo alespoň do příručky Píšeme chytré, neužvaněné texty, které přesně formulovanou zkratkou dokáží vyjádřit pocit generace, sociální skupiny či diaspory usměvavých pesimistů. Vyučovalo by se z ní na Střední odborné škole textařské se zaměřením na intelektuálně zdatnější publikum. Třeba.

 

Protože Fialovy obrazy, zdánlivě obyčejné, všední popisy, vyjádří tolik, nač by jiný potřeboval půl áčtyřky… o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí, jdu co noha nohu mine a každej sám sobě jsme stínem nebo … a já si marně vzpomínám na to, co jsem kdysi chtěl, možná nic tak zvláštního, ale tohle teda ne nebo výhledově budeme všichni šťastní, v týhle divný době asi ne nebo mé karty jsou rozdané, mé místo je určené, cesta veda dál, já už jsem zaparkoval… O studeném, prázdném pokoji hodinového hotelu nemluvě. Kolik takých Fialov máme, soudruhu generální tajemníku? Takto citlivých pozorovatelů, schopných pregnantně vyjádřit svůj pocit a hlavně ten pocit předat dál (a aby to nebylo furt jen o romantické lásce). Takhle ze startu mě napadá ještě echtovský Karel Malík.

 

Jo, proč to píšu?

 

Protože v pátek Mňága a žďorp zahráli slušně zaplněnému Liďáku. Slušně zaplněnému a slušně rozjuchanému Liďáku. A já teď myslím na toho Fialu. Tak proto.

 

Z předskakujících Pestalozzi jsem chytil toliko poslední dvě písničky. Ale asi dobrý, protože v publiku se zpívalo.

 

 

FOTOGALERIE

 

 

Štítky: